Únor 2010

Stmívání-15.kapitola-Cullenovi 1/2

28. února 2010 v 18:45 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
15. CULLENOVI
Ztlumené světlo dalšího zamračeného dne mě nakonec vzbudilo. Ležela jsem s paží přes oči, nejistá a jako omámená. Něco, sen, který se dožaduje, aby si ho člověk zapamatoval, se mi vtíralo do vědomí. Zasténala jsem a převrátila se na bok v naději, že se mi ještě podaří usnout. A pak se mi jako potopa vehnaly do vědomí vzpomínky na včerejší den.
"Ach!" Posadila jsem se tak rychle, až se mi zatočila hlava.

Stmívání-14.kapitola-Duch nad hnotou 2/2

28. února 2010 v 18:43 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
Snažila jsem se, aby můj krok zněl pomalu a unaveně, jak jsem šla nahoru po schodech do pokoje. Zavřela jsem dveře dost hlasitě, aby to slyšel, a pak jsem sprintovala po špičkách k oknu. Otevřela jsem ho dokořán a vyklonila se do tmy. Moje oči pročesávaly temnotu, neproniknutelné stíny stromů.

Stmívání-14.kapitola-Duch nad hnotou

28. února 2010 v 18:42 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
14. DUCH NAD HMOTOU
Uměl dobře řídit, když udržel rychlost v rozumné míře, to jsem musela přiznat. Jako tolik věcí, ani tohle mu, zdá se, nedělalo žádné potíže. Sotva se díval na silnici, přesto se pneumatiky nevychýlily ani o centimetr ze středu pruhu. Řídil jednou rukou, druhou držel mou ruku na sedadle. Někdy se podíval do zapadajícího slunce, někdy pohlédl na mě - na můj obličej, na moje vlasy vlající z otevřeného okna, na naše propletené ruce.
Naladil na rádiu stanici se starými písničkami a zpíval nahlas písničku, kterou jsem nikdy neslyšela. Znal každé slovo.

Stmívání-13.kapitola-Doznání 2/2

28. února 2010 v 18:39 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
Zavřel oči, ztracen ve svých bolestných doznáních. Dychtivě jsem poslouchala a rozum šel stranou. Hlásek v hlavě mi napovídal, že bych měla být zděšená. Místo toho se mi ulevilo, že konečně chápu. A byla jsem naplněna soucitem s jeho utrpením, i teď, když se vyznával z touhy připravit mě o život.

Stmívání-13.kapitola-Doznání 1/2

28. února 2010 v 18:38 | MisS °N°
13. DOZNÁNÍ
Edward ve slunečním světle byl šokující. Nemohla jsem si na to zvyknout, ačkoliv jsem na něj zírala celé odpoledne. Jeho kůže, bílá navzdory lehkému ruměnci ze včerejšího loveckého výletu, doslova jiskřila, jako kdyby měl tělo posázené tisíci drobných diamantů. Ležel bez pohnutí na trávě, pod rozepnutou košilí byla vidět jeho nádherně modelovaná, zářící hruď, jiskřivé paže měl holé. Jeho lesklá, bledá levandulová víčka byla zavřená, ačkoliv samozřejmě nespal. Dokonalá socha, vytesaná do nějakého neznámého kamene, hladkého jako mramor, třpytivého jako křišťál.
Čas od času se jeho rty pohnuly, tak rychle, že to vypadalo, jako by se chvěly Ale když jsem se zeptala, řekl mi, že si pro sebe zpívá; bylo to příliš potichu, abych to slyšela.
Také jsem si užívala slunce, ačkoliv vzduch nebyl na můj vkus dost suchý. Ráda bych si lehla jako on a nechala slunce, aby mi hřálo tvář. Ale zůstávala jsem schoulená, bradu položenou na kolenou, a nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Vál lehký větřík; povíval mi vlasy a šustil v trávě, která se pohupovala kolem jeho nehybného těla.

Stmívání-12.kapitola-Balancování 2/2

28. února 2010 v 18:36 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
"Ráno tam budu," slíbil a usmál se svým pokřiveným úsměvem. Natáhl se přes stůl, aby se dotkl mého obličeje, znovu mi zlehka přejel rukou po tváři. Pak se otočil a odcházel. Dívala jsem se za ním, dokud nezmizel.

Stmívání-12.kapitola-Balancování 1/2

28. února 2010 v 18:35 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
12. BALANCOVANÍ
"Billy!" zavolal Charlie, jakmile vystoupil z auta.
Otočila jsem se k domu a pokynula Jacobovi, zatímco jsem se skláněla pod verandu. Slyšela jsem Charlieho, jak je za mnou hlasitě zdraví.

Stmívání-11.kapitola-Komplikace 2/2

28. února 2010 v 18:34 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
"Jaká je tvoje oblíbená barva?" zeptal se s vážnou tváří.
Obrátila jsem oči vzhůru. "To se mění den ode dne."
"Jaká je tvoje oblíbená barva dneska?" Byl pořád vážný.

Stmívání-11.kapitola-Komplikace 1/2

28. února 2010 v 18:33 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
11. KOMPLIKACE
Každý se na nás díval, jak jsme šli společně k našemu laboratornímu stolku. Všimla jsem si, že už si nenatáčí židli tak, aby seděl co nejdál ode mě. Místo toho si sedl docela blízko vedle mě, naše paže se téměř dotýkaly.

Stmívání-10.kapitola-Vyptávání 2/2

28. února 2010 v 18:31 | MisS °N° |  STMÍVÁNÍ
Ignorovala jsem ji, snažila jsem se tvářit, jako že dávám pozor, co říká pan Varner.
"Takže ho máš ráda." Nehodlala to ještě vzdát.
"Ano," odpověděla jsem stručně.
"Chci říct, máš ho opravdu ráda?" naléhala.
"Ano," řekla jsem znovu a začervenala se. Doufala jsem, že tento detail se v jejích myšlenkách nezobrazí.